Kakat venku? NIKDY!!!! :-)

Dnes opět sněží, Capinka je u nás skoro čtrnáct dní. Čekali jsme, že na nás vykoukne sluníčko a začneme trénovat venkovní hovínka. Sluníčko nevykouklo na Cpčinu řitičku, ale hovínka máme na zahrádce tři (loužiček moc a moc :-))

Ale není to jen taková pohodička, jak by se mohlo zdát. Capinka má prostě ve své hlavičce záchod doma. Venku si tedy hrajeme a čmucháme, ale jakmile nás tlačí bobík, rychle utíkáme ke dveřím domu. Je velmi nešťastná, pokud jí nevpustím. Pak nastane to co vždy, když chce kakat. Začne jak smyslů zbavená lítat pět metrů tam, pět zpátky. Uši má u hlavy, oči vykulené, prdelku nafouknutou. Jenže neví kam s tím, takže to rozchodí. Jdeme domů a za hodinku se akce opakuje. Ven, lítačky, domů. Na třetí pokus, to většinou už prostě rozchodit nelze, takže se najde nějaký ten flek a je to venku. V lepším případě to odpadne a je to. To potom panička pro obveselení sousedů jásá a chválí a je prostě nadšená. V tom horším případě, nám to visí u konečníku a ne a ne odpadnout. Tak Cápa musí jezdit zadkem po zemi (bláto, sníh, bláto, písek, bláto), dokud to panička nesundá. Podotýkám, že prsty :-/ protože paničky mozek, v tom zmatku při rychlém úprku s hovínkem v zatáčce, není schopen zaregistrovat, že opět nemáme s sebou na akci papírový ubrousek a listí na zahradě přes zimu zetlelo.....

Ale my to dokážeme a jednoho dne, si u dveří řekneme o kakání venku..... :-)