Tak to naše ušaté štěstí, jezdí se mnou v autě. V tašce. V pěkné, psí tašce. To Vám je řev. Tedy prvně, v neděli 7. 3. 2010. Nejdříve řev (je tam celá zavřená), pak usnula, zrazená, vyčerpaná.

Dnes, opět cesta autem. Řvala jak podsvinče, cestou tam. Domů, ani nekníkla a spinunkala. Šikulka je to.

Pomáhá jí, když jí nelituji, ale říkám jí rozhodným tónem hlasu, : no, jo, kdybys neřvala, bylo by ti tak dobře, ale jak chceš, řvy, vyčerpávej se, to je to co asi chceš. Ne být spokojená. Protože když si v klidu lehneš, bude ti fajn."

Je to prostě dlouhý monolog, pronesený tónem "jakoby, nic", vždy jí to uklidní......

A důležitý detajl. V neděli, jsem jí chtěla udělat blaho. Aby nebyla uzavřená v tašce, koupila jsem postroj. Ten lze upnout do tašky a není pak (mylně jsem se domnívala) potřeba psa zavřít úplně.

Cápu jsem tedy upla do postroje a následně do tašky. HHHHoooooorrrrooooorrrrrr!!!!!!!!

Při cestě na dálnici ječela, pištěla, štěkala, vylezla, spadla, ječela. Musela jsem zastavit po té, co jsem málem nabourala, při vytahování jejího těla zpět.

Zkušenost je taková, že nejen že jí to nepomohlo v cítění se svobodněji, ale ohrozio to náš život i vztah po té, co jsem jí vynadala, že je kráva a to jen proto, že jsem nezvládla situaci ve voze....

Včera měla Capka první kost. To byl klídeček, alespoň hodinu. Jenže panička je posera. Půlku jsem jí sebrala (protože co kdyby jí perforovala celá kost střevo, nebo ucpala střevo), tak jí hledala po celém domě....

Jenže se zřejmě bojím zbytečně. Kostečku poctivě ožužlá do nevzhledné tyčky a pomalu jí kouše. Moc jí chutná...

Foto v galerii, nebo na https://capus.rajce.idnes.cz/

Hurááá, povedlo se, máme Web. Cápa už je doma šestý den...